Když se zamiluješ
Já už nechci nosit blázna šat ,
raděj,ať si setne hlavu kat
Čekal jsem,co mi přinese Mikuláš ,
jako když karbaník čeká na mariáš
Já si potají přál jedinou osobu ,
moje láska k ní totiž nemá obdobu
Jenže,ať pálí mráz nebo je hic ,
nedostanu vůbec nic
Na očích mám tmavou,černou pásku,
už nikdy neuvidím svou krásku
Na duši přibývají mi jenom splíny,
všude kam dohlédnu jenom stíny
Nevím,co mi v kolíbce vyřkla sudička,
nad ní houpala se čerstvá růžička
Ta růže říká,že potkám dívku jako její květ ,
že jí krásu bude závidět celý svět
Jako křižácký rytíř na bitvu zbrojím ,
že neslavně dopadne,to se bojím
Srdce bije jako rychle jako Usain Bolt ,
proč je plný ostrejch můj Kolt ?
Jako bych čekal nějakou vendetu ,
jako bych snad hrál ruskou ruletu
Nemám teď ani ponětí ,
kam až výstřel z něj doletí
Snad doletí až ke tvým uším ,
jak na tvoje srdce marně buším
Výkřik smrti zpoza hory se ztratí v dáli,
nemám tučné konto a ani svaly
Zato mám však upřímné city ,
to by jsi měla vědět i ty
Tvář máš hladkou jako stín oblázku ,
život můj visí už na vlásku
L značí poctivou laskavost ,
zamilovaných lidí velkou ctnost
Á je ámen modlitby za Tebe ,
když každý večer hledím do nebe
S...je strach,který o tebe mám ,
že navždycky skončím sám a sám
K...je krutost,kterou mi život staví ,
čekám,kdy mě jí konečně zbaví
A...je apatie,věrná družka smutku ,
věř mi,že ji nechci znát vskutku
Poskládej velká písmenka k sobě ,
a uvidíš,co já cítím k Tobě
Já nevím,proč mě stále dokola nevnímáš ,
vždyť jsme byli přátelé,vzpomínáš ?
Pak se stalo,co se stát nemělo ,
nemám Tě ráda,z tvých úst zaznělo
A já Tě tenkrát už moc miloval ,
ten horký plamen mé srdce spaloval
Svou budoucnost po tvém boku si maloval ,
ten ráj ve tvém náručí se mi vzdaloval
Místo toho jen černý mrak mi kraloval ,
o bolesti smutku jsem všude rappoval
Srdce z lásky namalované na zdi ,
proč mi moje láska křivdí ?
Růži z lásky jen Tobě já věnuju ,
navždy jen Tebe věrně miluju !
Ty to ale nechceš vědět ,
tak radši budeš doma sědět
Nevěřím ničemu,žádné pověře ,
o princezně,kterou zavřeli do věže
Jsem tvůj rytíř,co se probije do hradu ,
co nemá ani pomyšlení na zradu
Stačila jedna jediná štiplavá věta ,
a po krásné romanci je navěky věta
V kapličce zvojí smuteční zvonec ,
příběhu o lásce je tedy trpký konec !!!!