O inspiraci,radosti i zklamání
Uplynulý víkend byl dozajista velice průlomový. Obrátil se mi v něm život vzhůru nohama. Během soboty a neděle jsem si prožil dvě opačné polohy - radost & bolest,teplo & chlad,smích & pláč...jak chcete...Na každý pád,události v něm mě poznamenaly na poměrně dlouhý čas...
Budete se nejspíš ptát proč ? Někteří z Vás se budou ptát,co mu zase je*e v hlavě ? Věřte mi,že opravdu mi v hlavě nestraší a nebyl jsem na vymývání mozku. Jen jsem začal vidět věci,které jsem předtím neviděl,anebo spíš nechtěl vidět a podvědomě jsem je i přes silné tušení umlčoval. Byl to opravdu dlouhý čas,kdy jsem byl,ač mám vynikající zrak,obrazně řečeno slepý. Myslím,že Vám dlužím vysvětlení.
V pátek jsem před večerem neměl jasno o svém programu a brouzdal jsem po internetu a sociálních sítích (facebook,twitter aj.) a viděl jsem na nich věci,které jsem raději vidět neměl. Najednou jsem cítil strašné úzko,bezmoc. Hruď se mi svírala v křečích a bolelo mě úplně všecko. Snad jen zázrak nebo Boží vůle mi nedovolili brečet. Pokřižoval jsem se a nevěřícně jen zakroutil hlavou zleva doprava jako ve smyslu : "Ne !" a vypnul facebook (je poměrně zvláštní kolik mi tento web způsobil bolesti a přesto na něm setrvávám dál kvůli přátelům) A následkem toho jsem udělal razantní a zásadní opatření. Připouštím,že mírně pod vlivem emocí,ale veden racionálním rozumem své osoby jsem bez prodlení odeslal žádost o úplnou deaktivaci a zrušení profilu - Jirka Tim Hoško. Kdo mě zná,tuší kvůli čemu a hlavně kvůli komu jsem tento krok realizoval. Najednou se mi nechtělo ani na zábavu,nechtělo se mi řídit - nic. Prázdnota. Nakonec jsem se přemluvil,abych šel do místního hostince na pivo. Vypil jsem tam 5 piv,zahrál si chvíli karty,pobavil se s pár kamarády a než se opona za pátkem zatáhla,šel jsem spát. No,spát ?! Moc jsem toho pravda nenaspal.
A přišla sobota. První víkendový den,do kterého jsem se probouzel s malou vírou,že bude lepší než páteční večer. Své přání jsem směřoval k večeru. To jsem totiž po 16-té hodině odjížděl do metropole Slezska - Opavy,abych tam shlédnul další zápas mužské Mattoni NBL (Národní Basketbalová Liga - pozn.autora) mezi Bredou & Weinstein Opava a BK JIP Pardubice. Tím spíš,že v dresu Pardubic hrají 3 lidé,kamarádi z facebooku (Maurice Hampton,Corey Muirhead a Martin Marek - dneska sportovní manažer klubu) a protože jsem byl zvědavý na nové posily - Čarneckého,Kotase,Čelebiju,Kolovrata a další playery. Měl jsem minoritní peripetie se svým automobilem,ale s pomocí strýca Milana se nám povedlo to zvládnout ke zdárnému konci a já jsem mohl přece jen odjet. Cestu tam jsem zvolil přes Krnov. Jednak jsem se tam chtěl zastavit,což mi nakonec stejně nevyšlo a jednak,i přesto,že je delší o 11 km jsem ji vybral proto,že se jede z 80% po kvalitních cestách až do Opavy. Cesta byla bez jediného problému. Přemýšlel jsem během ní za tónů svých oblíbených singlů nad pátečním večerem,ale přitom jsem zůstal soustředěný na práci řidiče.
Dojel jsem v pohodě kolem páté odpoledne,už za velkého šera. Samotný zápas mě skoro nadchnul. Opavští Chorvaté Kolovrat s Brunem Čelebijou se ukázali v solidním světle jako tahouni. Na druhé straně asi nejlepší pivot v České republice Marcus Arnold táhnul "perníkáře". Zápas ozdobila spousta smečí (celkem 7) včetně brilantního alley-oopu dua Čarnecký - Zbyněk Pospíšil. Pardubice díky triu Arnold - Černošek - Hampton vyhráli o 23 bodů (75:52) Ale já si kromě pár podpisů odnesl i něco jiného. Nevšední zážitek a impuls do dalšího života. Před utkáním jsem si prohodil pár vět s Martinem Markem. Poznal mě a bylo mi velice sympatické,jak se zachoval. O poločase,ale přišla další bomba. Stál se v rohu u východu z kabin a koukal na koš. A v tom ke mě někdo přišel a oslovil mě : "Hi" a já se otočil. K mému překvapení to byl Corey Muirhead. Nejlepší hráč celé Mattonky,proslavený svými leteckými kousky. Naprosto v pohodě jsme vykládali. Ptal se mě jak se mám a jestli jsem prvně na zápase letošní sezónu. Já jsem se dověděl,že v sobotu nehrál kvůli bolavému rameni. Byl potěšený z toho,že jsem se těšil zrovna na něj a na Marcuse. Prostě rozhovor s ním mě nabil baterie na další roky dopředu. Zalomili jsme ruce jako staří přátelé a já se cítil jako král. Po zápase jsem se podobně pozdravil s Marcusem Arnoldem a zjistil jsem,že je to naprosto otevřený a pohodový muž. Kluci se mnou pokecali a já jsem nadšený jel domů. Cesta zpět až na moment,kdy mi zhasla světla ve vyšší rychlosti byla fajn. Překonal jsem i hustou mlhu po trase z Milotic nad Opavou do Bruntálu,či skoro až do Starého Města. Obohacen novými zážitky jsem ještě pozdě večer odvezl kamaráda do Rýmařova,za jeho láskou. Za prvé mi zaplatil náklady na pohonné hmoty a za další,kamarádi si mají pomáhat,přeju mu jeho lásku. Kolem půlnoci jsem byl konečně definitivně doma a mohl jsem jít spát. Ze soboty na neděli se mi spalo opravdu skvěle.
A byla tu neděle. Nezačala tak úplně zle,přestože počasí dávalo tušit,že úplně dobrý den to nebude. Ale dopoledne jsem si psal na facebooku s Corym a jeho zpráva mě opět velmi potěšila. Už teď se moc těším na vynikající All-Star weekend 8.ledna 2012 v Duhové Aréně (Pardubice). Stůj co stůj tam musím být,omlouvá mě jedině smrt ! :-D Po obědě jsem si šel dát šlofíka a všechno vypadalo normálně. K večeru jsem si zajel s dalším kamarádem na pizzu a hranolky do Světlé Hory,do Bistra u cesty (do BUCu) a pomalu jsem se připravoval na klidný večer.
Chyba lávka. Baterie,které jsem si v sobotu nabil,jsem si zase rychle vybil. Napsal jsem jedné moc krásné a milé kamarádce,kterou bych tímto chtěl pozdravit :-) :-* . Psali jsme si dlouho,bylo to zajímavé. Ale pak přišla řeč na to,co je pro mě Achilleovou šlachou. Dověděl jsem se,že její sestřenice,které jsem měl tuze rád na mě nahlížejí úplně jinak,než jsem doufal a že se hodně změnili,žel k horšímu. Myslel jsem si to a teď jsem to měl potvrzené. Poznal jsem se s nimi loni o velkých prázdninách,když ještě bydleli na vesnici. A byli naprosto fajnové,prostě krásné a milé slečny. Jedna z nich mi značně přirostla k srdci. Oblíbil jsem si jí,stala se pro mě jakoby vlastní sestrou. Záleželo mi na ní a nikdy mi její osud nebyl ukradený. Pravda,přimíchalo se do toho i pár citů,a to jsem dopustit neměl. Ale zkuste přikázat něco svému srdci - to je nemožné. Však sami víte. Musím říct,že ona kamarádka mi otevřela oči dokořán. Okamžitě jsem věděl,že můj krok opustit druhý profil na této globální síti byl jednoznačně správný krok. Nebudu jim překážet v rozletu. Budiž zem našemu přátelství a družbám lehká,je konec ! Ježíš ví,že moje kroky jsou správné a že moje vůle překoná všechno,co se mi postaví do cesty,byť to nebude nic snadného a čeká mě ještě tuhý zápas a moře slz vyplakaných z mých modrých očí. Ale jednou to přijít muselo. Arogance a strach je ovládly. A já už nemám trpělivost na jejich pomluvy,přetvářku a podobné lsti a zvěrstva. Zradili mou přátelskou důvěru a to se prostě nedělá. Tohle ani já,ač mnohdy přehnaně velkorysý a sentimentální nemohu a co víc - nechci ! prominout. Ať si žijí svým životem. Ten jejich obsahuje jen alkohol,pařby a sex,sex a zase sex. Nic jiného pro ně nemá roli a hodnotu. A to bylo trpké zjištění pro mě. Hold,mýlit se je lidské a je na mě,abych se k tomu postavil jako chlap ! A to jsem udělal. Udělal jsem,co se ode mě čeká,poněvadž se přeci dále nemá cenu bavit s takovými lidmi,kteří mají pokřivenou morálku a jejich náhled na mě je značně apatický. Nic jsem jim neudělal,ba spíš právě naopak. Ale to tady nechci a nebudu rozebírat. Každý strůjcem svého osudu a svého štěstí. Každý musí umět přijmout dopady svých činů,rozhodnutí a svého chování. Zcela chápu,že moje ztráta jim přijde směšná a vůbec mě nebudou postrádat. Nechci aby mě tu někdo litoval,to odmítám,ale zachovali se ke mně nečestně,tak ať pykají za svoje manýry. Ďábel samotný,aby si je sebral sebou na pranýř. Dík nim jsem nespal v noci ani sekundu. Sebrali mi vítr z plachet a elán do další literární tvorby. Fuj !
Jediné,co mi nikdo na světě vzít nemůže je moje láska k basketbalu a k mojí rodině. I kdyby se jakkoli snažil. Děkuji svým rodíčům a této fantastické kolektivní hře,že jsou. Vděčím jim opravdu za mnohé. Nečeká mě jednoduchá etapa života,ale s jejich pomocí a s výpomocí reálných přátel,které snad ještě pořád mám jsem na beton přesvědčen o tom,že tuto situaci,dopřeje-li mi to čas dokáže skousnout a překonat. Tak jako mnoho jiných,které jsou za už naštěstí dávno za horama. Překážky máme pod nohy kladeny proto,abych se nad ně vznesli,překonali je a nechali za sebou. Nikdo z nich,ani jedna,mi nestojí za utrpení,za bolest,slzy a špatnou náladu a už vůbec ne zato,abych kvůli nim nebo jim podobným tvorům zahodil dar života - dar od Boha ze všech nejcennější.
Jestli se někdo směje mojí víře v Boha,tak prosím. Jeho věc. Ale já se směju jemu,protože víra v něco je nezbytná. Je to motor,který nás žene za uskutečněním našich přání,snů a velkých tužeb,která jsou uzamčena v našich srdích,naší paměti a naší mysli. A na kříž,jenž nosím na krku Vám přísahám,že pro splnění svých snů udělám ledacos,cokoliv,co je v silách mojí krve.
Já mám inspiraci,která mě žene. Mám rodiče,kteří mě vychovali a vštěpovali mi od mládí touhu se se vším prát. Prostě ten naturální drive,který mám mít každý zralý dospělý chlap v sobě. Díky nim a škole ze mě vyrostl myslím si rozvážný a inteligentní člověk,který ví co od života chce. Rány osudu se nedají ovlivnit a tak se mi stali věci,které nezměním a které nejsou zrovna dobré. Ale je to minulost,já se dívám na to co je teď a na to,co bude. Nehledám odpověď v tarotových kartách,ani v křišťálové kouli nebo v logru od kafe. Čelím tomu co přijde,připravený na další test. Situace,jaké byly včera večer mě jenom zocelují. Nejsem sice žádný playboy,nemám vánočky svalů po těle a nejsem typ mladíka,co jezdí v Lamborghini nebo co si hraje na něco,čím není. Snažím se být sebou samým a jestli mi to jde,to nechám posoudit ty,kteří se kolem mě pohybují dnes a denně. Já mám svůj idol,mám své hvězdy a v jejich stopách se více či méně snažím kráčet.
Závěrem bych Vás chtěl poprosit o podporu,kterou budu nyní potřebovat jako sůl. Přátelé jsou jako hvězdy - nevidíš je,ale přesto víš,že tam někde jsou :-) Každý z nás zažívá radosti i bolesti,tak já Vám všem ze srdce vinšuju,aby ty bolesti převládaly nad starostmi a bolestmi ! Budete-li Vy šťastní,pak já,dopřeje-li mi Bůh pevné zdraví a dlouhý věk,budu dozajista taky...
Děkuju Vám za pozornost a za čtení tohoto článku,který je pravdivý a realistický. S přáním hezkého dne se loučí Jirka Danken Hoško
(c) copyright 2011 - 21/11